Klidný život v blízkosti Prahy
Klidný život v blízkosti Prahy
Klidný život v blízkosti Prahy
Klidný život v blízkosti Prahy
Klidný život v blízkosti Prahy

Historické osobnosti

01.06.2010 | Štítky: Městys Davle

Historické osobnosti obce Davle

 

JUDr. František Soukup
JUDr. František Soukup, před 1. světovou válkou rakouský poslanec a po vzniku ČSR první československý ministr spravedlnosti a později předseda senátu Národního shromáždění, žil na Sázavě čp. 1. Již jako student se zapojil do činnosti sociální demokracie, působil v tzv. „Omladině“ – hnutí mladé generace studentů a dělníků a byl v té době značně ovlivněn T. G. Masarykem. Podílel se, m.j. právě spolu s prof. Masarykem, na vydávání časopisu „Vědecká revue – Akademie“, stal se jedním ze zakladatelů deníku „Právo lidu“, v jehož redakci pracoval celý život. Spolu s pozdějším prezidentem ČSR je možné jej ještě spojovat v souvislosti s bojem za všeobecné a rovné hlasovací právo. Dr. F. Soukup byl zvolen do vídeňského parlamentu, v r. 1913 se stal členem sboru obecních starších v Praze, v té době vystupoval aktivně i jako člen exekutivy Socialistické internacionály. Byl ihned po okupaci v roce 1939 zatčen gestapem, zemřel na následky věznění 11. listopadu 1940.

 

Vladislav Vančura
Lékař a spisovatel, jehož památkou je posvěceno i naše Povltaví. Prožil 7 let svého mládí zde v Davli a pak 26 let ve Zbraslavi. Na davelská léta vzpomínal spisovatel nesmírně rád. Řeka byla jeho velikou láskou a jakýmsi symbolem života. Vančurovo dílo je považováno za strmý vrchol české literatury období mezi dvěma světovými válkami. Jeho básnická próza se vyhýbá hovorové řeči, vyhledává styl minulých věků, používá archaismy, které staví do sousedství současného jazyka. Během druhé světové války se stal členem ilegálního odboje hotov obětovat vše pro svoji vlast. Pro posílení naděje a pozvednutí hlav národa začal v té době psát „Obrazy z českých dějin“, vyzvedával národní dějiny nad ubohost a tyranství fašismu. Následovalo zajetí, věznění, jedna návštěva jeho ženy, jeden dopis z Pankráce a pak již jen telefonický vzkaz, že již není mezi živými. Vladislav Vančura byl zastřelen v Kobylisích 1.6.1942.

 

Antonín Borovička
Davelský rodák patřící neodmyslitelně do rodiny „králů české lidovky“, jehož melodie se zapsaly do hudebního povědomí podobně jako skladby Karla Vacka a Jaromíra Vejvody. Antonín Borovička se narodil 4. listopadu 1895. Jako talentovaný a dychtivý samouk hrával od svých 14 let s místními kapelami na housle a na baskřídlovku a později zvládl i řadu dalších nástrojů. Během I. světové války byl na frontě zasažen a musela mu být amputována pravá noha, takže se z nemocnice v Záhřebu vrátil do Davle jako invalida. Pustil se do rozsáhlé činnosti zakladatele dechového a smyčcového souboru Vltavan, úspěšného skladatele, instrumentátora, hudebního pedagoga vychovávajícího celé generace muzikantů, nakladatele, populárního kapelníka a otce dvou dcer. Soubor Vltavan se za jeho vedení stal věhlasným a vyhledávaným orchestrem a Antonín Borovička mu věnoval více než 40 let svého života. Seznam jeho skladeb čítá necelé čtyři desítky skladeb, z nichž většinu napsal ve třicátých letech. Ale řada z nich patří ke kmenovému repertoáru dechových kapel u nás i zahraničí. Dlouhá léta byl i duší hudebního a kulturního života v obci. Obětavě a nezištně pomáhal místním ochotníkům při nácviku operetních představení i při tělovýchovných vystoupeních. Zemřel v r. 1968.

 

Josef Dvořák
V současnosti asi nejznámější místní fotograf. Narodil se 5. 7. 1884 v Davli do rodiny hrnčířského mistra. Ačkoliv se měl původně stát také hrnčířem, vyučil se jako holič a svou živnost provozoval napřed v Davli, posléze ve Štěchovicích kam s celou rodinou přesídlil. Ve Štěchovicích se také zřejmě díky místnímu fotografu A. F. Wannerovi dostal k fotografování. Od počátku 1. svět. války přibylo k řemeslu holiče tedy i fotografování, kterému Josef Dvořák zcela propadl. Po dalších změnách působiště (Bělice, Košíře) se nakonec v roce 1926 opět vrátil do své rodné Davle, kde si v domě č.p. 86 zřídil ateliér. Právě tehdy začalo asi nejplodnější období Josefa Dvořáka – fotografa. Cestoval po celém kraji, fotografoval lidi i krajiny, vydával nespočet pohlednic, neopomněl navštívit žádnou významnější akci, sešlost či událost. Díky své vášni v pořizování skupinových fotografií je dodnes mezi obyvateli regionu znám jako „Pan Skupinka“. Krátce po roce 1950 byl svou živnost nucen zrušit, dále však nadšeně fotografoval až do své smrti. Josef Dvořák zemřel dne 28. 3. 1965 a je pochován na hřbitově ve Sv. Kiliáně u Davle.

Výběr z dochovaných fotografií Josefa Dvořáka i s krátkým povídání o jeho životě je možné najít v publikaci „Krajem soutoku Vltavy se Sázavou“ vydané roku 2009. Bližší info na www.dvorak-davle.cz.

Cyrila Dítětová
Naše bývalá spoluobčanka, která dostala do vínku dar malířského nadání. Narodila se 6. října 1901 a dožila se 75 let. Její malířské pokusy v mládí byly stále dokonalejší, a tak se první etapou na cestě k jejímu životnímu cíli stala Akademie výtvarných umění. Výsledkem umělecké tvorby akademické malířky je více než 300 obrazů, mezi kterými naleznete portréty, zátiší i krajinomalbu. Její obrazy bývaly na výstavách velmi příznivě hodnoceny. Velkého vyznamenání se jí dostalo i tím, že když byla nově budována Betlémská kaple, byl stanoven přísný výběr umělců k výzdobě jejích stěn podle původních středověkých fresek. Paní Dítětová byla mezi vybranými malíři.

Zdeněk Benda
Profesor Zdeněk Benda se narodil 15.12.1929 v hostinci „U Bendů“, který jeho rodiče přestavěli do dnešní podoby. Jeho otec byl ve dvacátých letech i davelským starostou a starostou hasičské župy „Kazín“. V květnu 1944 dělal Zdeněk Benda zkoušky na pražskou konzervatoř. Zde se během zkoušek seznámil s Josefem Sukem. Přestože konal zkoušky na housle, začal studovat u Oldřicha Šorejse, nejprve na konzervatoři a pak i na AMU, hru na kontrabas. Po absolventském koncertě v r. 1951 byl po veřejném konkursu přijat do České filharmonie. V letech 1951 – 1955 zde spolupracoval s Václavem Talichem a dále pod vedením Josefa Vlacha hrál v Českém komorním orchestru. Profesorem na pražské konzervatoři Z. Benda byl od roku 1963 a od r. 1971 do r. 1985 působil na Akademii muzických umění.

Jan Spilka
Někdy na přelomu 80. a 90. let 19. století se usadil v Davli. Zde se stal váženým občanem a na zakládací schůzi spolku Vltavan byl zvolen do dvanáctičlenného výboru. Zde pravděpodobně získal patent k vedení vorů a lodí, posléze se i oženil. V letech 1921-1922 si postavil s partou tesařů dva otevřené nákladní čluny o nosnosti 150 a 170 tun. Koncesi na nákladní plavbu získal 17.8. 1922 a stal se z něj plavební podnikatel. Posléze provozoval lodní dopravu firmy Silika a správcem jejího lodního parku zůstal i po sdružení s další společností a vzniku Vltavsko-labské dopravy s.r.o. Ve službách společnosti zůstal až do roku 1941, přitom působil jako zkušební komisař Čs. Plavebního úřadu v Praze. O nemovitý majetek po roce 1948 rodina přišla. Zemřel 16.3.1963 ve věku 98 let.

Ing. Vojtěch Kryšpín
Ing. Vojtěch Kryšpín, známý konstruktér lokomotiv a světové uznávaný zakladatel tzv. „české lokomotivní školy“, žil v Davli na Sázavě. Narodil se 27. dubna 1897. Po maturitě nastoupil jako technik do První Českomoravské továrny na stroje a zde při zaměstnání absolvoval s velmi dobrým prospěchem teoretické předměty na ČVUT. Jako jednoroční dobrovolník sloužil u válečného námořnictva v Pulji, po vojně se vrátil do Českomoravské, ale nyní již do oddělení konstrukce lokomotiv. Továrna v té době obdržela zakázku na výrobu tehdy největší rychlíkové lokomotivy v Rakousku-Uhersku řady 108. Již v té době Vojtěch Kryšpín navrhoval nové nápadité konstrukční prvky a vehementně je prosazoval do výroby. Později ing. Kryšpín konstruoval již vlastní lokomotivy, postupně od malých přešel na lokomotivy nákladní a rychlíkové. V poválečných letech podal ing. Kryšpín návrh na přečíslování lokomotiv, které bylo do té doby značně nepřehledné. Tento systém se používá dodnes. Vojtěch Kryšpín rád rybařil, oblíbil si kraj kolem soutoku a v roce 1928 si u soutoku nechal postavil dům, v Davli zůstal celý život. Jeho plodný život se dovršil 5. října 1959. Dohasl symbolicky v roce, kdy skončila výroba parních lokomotiv.

Kalendář akcí

 
květen 2019
PoÚtStČtSoNe 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

Zobrazit celý kalendář akcí

Časopis Soutok

Informační periodikum Městyse Davle, které vychází od 13. května 1970. Vychází nákladem 300 výtisků jako dvouměsíčník.

Ke stažení

Vize rozvoje Davle

Dlouhodobě úspěšný rozvoj je hlavním cílem společenství obce a jeho zajištění je také rozhodujícím úkolem obecní samosprávy. Bez ohledu na téměř neomezenou pestrost cest, k jeho naplňování je nezbytné především dokázat probouzet a využívat místní zdroje a pružně reagovat na aktuální příležitosti, výzvy a omezení. To není možné bez aktivní spolupráce a koordinace aktivit obyvatel obce, podnikatelů a dalších subjektů, které v území působí a které jej svou aktivitou ovlivňují.

Více zde

Mobilní aplikace Městys Davle

Pro občany vlastnící "chytrý telefon" máme připravenu mobilní aplikaci „Městys Davle“, která usnadňuje komunikaci s úřadem městyse. V mobilu tak budete mít všechny důležité kontakty. Umožní Vám snadné nahlášení oprav a nedostatků v Davli. Samozřejmostí jsou informace o novinkách a akcích.
Stáhněte si aplikaci Městys Davle pomocí QR kódu, pomocí uvedeného odkazu (http://my.adamapp.com/download/6182), nebo vyhledáním názvu Městys Davle na Google play nebo App Store.

Turistika Davle

Davle má úžasnou přírodu na soutoku Vltavy a Sázavy, ležícího nedaleko od geometrického středu Čech (vrch Ďábel). Turisté a cyklisté mají k dispozici trasy značené do všech světových stran.

Turistické trasySuvenýry